Jako „forma katarze po období vyhoření a životních změn“ vzniklo první sólové album violoncellistky a zpěvačky Terezie Kovalové, nazvané Zinka, které spojuje moderní klasiku, ambient, elektroniku i písničkářství a funguje jako „sonografická mapa bolesti a naděje“. Název odkazuje ke zdrobnělině Terezinka, tedy k návratu k dětskému já. Veškeré zvuky – včetně perkusivních či elektronických – vznikly z violoncella, které se stalo jediným nástrojem a zdrojem experimentů producentů Pjoniho a Aid Kida, kteří využili i netradiční techniky, například rytmus vytvořený házením sirek na struny. Rozhovor s Terezií Kovalovou připravil Jannis Moras.